"Ne, to by tedy nešlo. Navíc jsem si jistý, že nechceš poslouchat 846 minut dlouhý monolog vysvětlující všechny příčinné aspekty slova nešlo v této konkrétní větě. Nikdo nikdy nechce.", zachroptěl zhrzeně Marvin. "To tedy nechci, ty plechovko beznaděje!", odsekl Peter. "Věděl jsem to, ostatně jako vždy." Marvinovy oči, aktivní pseudopolymerové organismy, smutně žhnuly do kovové podlahy pod jeho stoličkou.. ( výmysl autora :-) )

Dnes je tomu právě 65 let, co se narodil génius v pravém smyslu slova, pan spisovatel Douglas Adams. Bohužel už je tomu také pár let, co zemřel. Ale jaký to byl génius. Imaginace plná empatie, dokonalé chápaní života a světa umožňují čtenáři Douglasových děl prožít neuvěřitelnou filozofickou jízdu plnou až brutálně romatizujících situací typu "Zahleděl se na hvězdy, ty však tajemně mlčely." Asi ne každý shledává v tomto souvětí tu neskutečnou sílu okamžiku, prožitku člověka, který ještě před pár dny nevěděl nic o vesmírných dálnicích a všelijakých mimozemšťanech a který teď stojí, po neskutečném dobrodružství náhle sám, opuštěný, na úplně cizí planetě kdesi v hloubi vesmíru, který mu byl až do teď naprosto šumák. Já však rozhodně shledávám. A nejen já. Jeden kamarád mi vyprávěl, jak na fenomén "Restaurace na konci vesmíru" dokonce balili v osmdesátých letech naivní dívky.
Je zajímavé, že si ani Douglas patrně přesně neuvědomoval, co stojí za vznikem Adamsovského kultu. Že právě vlastní představivost a schopnost vciťování se do věcí, stejně jako domýšlení důsledků všech těch různých filozofických paradoxů je tou nejsilnější stránkou jeho knih. Je to patrné z jeho touhy po natočení Stopařova průvodce režisérem Ivanem Reitmanem (Krotitelé duchů), což se však naštěstí nestalo. Jsem si totiž téměř jistý, že by z toho Douglas nebyl šťastný. Již rozhlasová verze, která byla natočena u nás, byla manipulující, snažila se posluchače přesvědčit o Stopařovi jako o pouhé ztřeštěné komedii zapojením "legračního" hlasu. Knihy však takto nejsou napsány, což je nejvíce patrné z jiného Douglasova díla, ještě brilantnějšího než celá sága Průvodce, z knihy Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho. Knihy jsou napsány vážným tónem a vše nechávají na mysli čtenáře, jaké emoční kontexty nalezne. Teď mě ale napadá, že by to možná Reitman zvládl. Krotitelé duchů jsou také plní napětí a vážných situací, atmosféra je neskutečná. Reitman je ale také skvělý umělec. Zvládl by to rozhodně lépe, než jak se k tomu postavili tvůrci, kteří se nakonec úkolu samozvaně zhostili. (neberu teď v úvahu první televizní zpracování, to je až příliš naivní) Bohužel tím vzali možnost milionům lidí prožít ve vlastní fantazii neuvěřitelné dobrodružství poznávání cizích světů, schovaných v zákoutí jejich vlastních myslí. Kdo jste žádný film neviděli a žádnou rozhlasovou hru neslyšeli, jste šťastní lidé. Nikdy tento stav neměňte, v knihách vás stále čekají neuvěřitelné zážitky.
O tom, jaký je Douglas Adams fenomén, vypovídají i četná ovlivnění jiných autorů včetně vykrádání jeho myšlenek a nápadů. Pokud bychom se zaměřili na ovlivnění, máme zde Červeného trpaslíka, který je skvělým příkladem pochopení toho, jak Douglasův styl využít a nezničit tak dvě třetiny všeho co napsal. Horším přikladem je pak J.K Rowlingová, která dosti bezostyšně vykradla některé pasáže nejen Douglasových knih a splácala z nich prvního Harryho Pottera. Třeba úryvek ze Holistické detektivní kanceláře o tom, co musíte udělat na jistém nádraží, abyste se dostali do jiného světa, hovoří za vše. Douglasovi by to však myslím nevadilo. Je to jen malá cena za vytvoření celé nové ságy, která jistě těší miliony lidí na celé planetě. Podle mě však mohla Rowlingová alespoň uvést Dougovo jméno jako jeden ze zdrojů inspirace.
Co dodat? Snad jen, že ač je Douglas již někde ve vesmírném motorestu, kde sedává u baru s jistým Elvisem, o další díl Stopařova průvodce jsme nepřišli. Eoin Colfer se úkolu napsat šestku chopil tak skvěle, že se člověku až tajil dech, když se opět ocitl v Douglasově světě. Nezbývá mi tedy než napsat blahopřání k narozeninám panu nesmrtelnému: Douglasi, všechno nejlepší a díky. Opravdu díky. A nejen za ty ryby. (tohle klišé jsem si nemohl odpustit :-) )
Žádné komentáře:
Okomentovat