Pohled na současné filmy či populárně vědecké pořady dovede jistě tu a tam každého na myšlenky typu: jak to, že ten robot mluví, to má jistě nějaký elektronický mozek, třeba Asimovův oblíbený pozitronický (*). Umělé myšlení. A vedle stojí paní doktorka robopsycholožka, konverzuje s ním bez problémů jako s člověkem. Robot se totiž chová jako člověk. A mluví jako člověk. Ale vypadá jako robot. Takže člověka hned napadne: "Aha! To musí být tedy to umělé myšlení!" Řekl bych, že samotné myšlení, pokud se opravdu týká modelování budoucnosti a následných korekcí záznamů souvislostí, je prostě především myšlení. Robot také jistě své myšlení nepovažuje za umělé, neboť pro něj je přirozené. Odlišovat jakékoliv "umělé" strojové myšlení od "přirozeného" lidského znamená spíše hovořit o místě, ze kterého vycházejí aktivity způsobené reakcemi tohoto myšlení na okolí. Z tohoto předpokladu tedy budu dále vycházet.
Dalším problémem je fakt, že lidé věří ve vlastní vědomí. A v to, že vědomí je přirozenou součástí myšlení. Ale podle většiny názorů nemají neživé věci, a podle některých i většina živých věcí, vědomí žádné. Jak lze tedy uvažovat o umělém myšlení? Jako o myšlení bez vědomí? "Lidské vědomí je stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své vůle."[1] Tolik definice neurologů z Brna. V této definici nacházím jednu kličku, kterou by se jistě jakýkoliv oponent oháněl, kdybych řekl, že vědomí a tedy i myšlení bude mít i náš scifi robot. Řekl by, že jeho vůli naprogramoval člověk a že tedy nemá vědomí. Ovšem já bych opáčil, že člověka zase stvořila a stejně naprogramovala příroda a vědomí přesto má. Tedy buď je vůle čistě organická záležitost, anebo robot má vědomí také. Jsem si jistý, že bychom se pak přeli dál, já jsem však autorem tohoto pojednání a tak si dovolím náš rozhovor utnout zde. Filosof D. C. Dennett, který se problematikou vědomí zabývá, říká, že vědomí je výsledek simulace sériového-lingvistického stroje ve vysoce paralelním hardwaru. S tímto přirovnáním nesouhlasím, tedy spíše mám jiný názor, který uvedu níže. Nejdříve něco k problematice umělého myšlení a jeho vnímání na poli umělé inteligence.
Největší problém všech teoretiků umělé inteligence je neschopnost oddělit pojem počítač, stroj, počítačový program od samotného fungování inteligence v počítači, stroji. Tyto pojmy s tímto fungováním totiž nemají vůbec nic společného. Teoretikové neustále hovoří o počítačích schopných simulovat lidskou mysl. To je přece nesmysl. Simulovat ji může pouze souvislostní struktura. Počítač jako takový je třeba chápat tak, jako chápeme ve světě lidském stavební materiál - částice. Na počítači běží určitá struktura, která je pevná, tedy operační systém a syntaktické prvky počítačového programu (u člověka fyzická stavba těla-mimo souvislostní struktury v mozku). A na ní běží struktura souvislostní. A to není počítačový program. Je to jistá struktura, která využívá nepřesností a nechává se ovlivňovat dokonce strukturami vnějšího světa, je de-facto jejich součástí, neb ona reaguje na ně a ony na ni. Běží nad počítačovým programem. Běží na mnohaúrovňové platformě, ovlivňována vnějším světem a nepřesností interfaceů I/O, i samotnou neschopností reálných čísel dojít vždy až do konce své číselné řady za desetinnou čárkou, vzniká běžné hádání, řešení (modelování budoucnosti) nejsou nepřesné - jsou odlišné. Díky těmto chybám je možné aplikovat na tyto systémy teorii evolučního třídění. Jednoduše řečeno, počítačový program fungující na jednoduchých logických a matematických operacích není to, čím se dá lidská inteligence nahradit. Leží o řád níž díky tomu, že nenabývá žádných nových stavů. Je to jen hmotná podpora, nad kterou leží (může ležet, když jí z programových komponent vytvořím hmotnou strukturu) multistavová souvistlostní struktura, kterou nelze považovat za odlišnou od lidské mysli (doplním-li ji o potřeby).
Problém je však v tom, že čím více budeme zpřesňovat její schopnosti vnímání a hloubky reálných čísel, tím více se bude zpomalovat evoluce se svojí selekcí, která právě vychází z principu konečných a neprohloubitelných schopností např. lidských neuronů. Můžeme sice zavést to co příroda, co se odehrává ve struktuře našeho světa. Tedy že základní strukturu budou ovlivňovat mutační elementy, jako je třeba radioaktivita. Museli bychom vymodelovat nějaký vnější fungující svět pro tuto naši inteligenci, který by jej takto dokázal narušit. Anebo udělat systém převádějící tyto rušivé mutační elementy z druhu naší stavby světa na tu elektrickou. Z toho vyplývá fatální poznatek. Budeme-li se tedy chtít pokusit postavit strojovou umělou inteligenci stejnou či lepší než člověk na struktuře počítačů, budeme prostě muset vymodelovat úplně stejný svět, v jakém žijeme. A proto jsem toho názoru, že otázka existence umělé inteligence jako entity není na místě z hlediska naší představy o jejím fungování, neboť my stále považujeme za inteligentní tvory pouze sebe. Otázkou je, zdali může existovat jiný druh inteligence pracující na odlišných principech, než je ta naše. Já myslím, že může, ale že díky lidské dosebezahleděnosti ji nejsme schopni odhalit. Neustálé modelováním strojové inteligence tak, aby fungovala v nám známých intencích, nepovede k ničemu jinému, než k vymodelování sama sebe. Musíme najít něco ležícího mimo naše omezené vnímání reality. Musíme najít opravdový cizí druh inteligence který vytvoříme, teprve pak bude opravdu umělá.
Stručně vzato, v několika odstavcích výše jsem popsal, jak strukturálně sestavit umělé myšlení ve smyslu stavby těla. (Rozhodně ne ve smyslu souvislostním, protože souvislost je abstraktní pojem. Ani v mém výše popsaném a ani lidském mozku nenalezneme pro konkrétní souvislost konkrétní hmotnou strukturu - a to nejen proto, že součástí souvislostí jsou i energetické hladiny či struktury vnějšího světa)
Ve světle toho, co jsem napsal, je možná někomu jasné, že z principiálního hlediska odmítám představu člověka jako struktury vydělené jakkoliv ze světa okolních struktur. A vědomí? Ivan A. Havel se ve svém článku z roku 2004 ptá: "Je však vůbec možné poznání vnitřního světa mysli, je možná objektivní věda o vědomí, které se neznepřítomňuje jinak, než subjektivně"[2]. Já říkám, že lze. Jen slovo vědomí je špatný výraz pro něco, co nám jenom říká, co stejně udělat musíme. Vědomí lze snad vysvětlit celkem prostě. Jako Dennet si myslím, že je to evoluční jev. Je to evoluční nutnost, vycházející z pudu sebezáchovy. Evoluce potřebovala jít nějakou cestou dál, proto vytvořila iluzi vědomí. Tou člověku umožnila vytvářet daleko složitější modely budoucnosti, než by bylo bez tohoto vědomí možné. Umožňuje například postavit model budoucnosti na jiném modelu budoucnosti z minulosti. V žádném případě tím ale neříkám, že toto děláme z "vlastní vůle", jak se nám zdá. (vlastní vůlí myslím: byť jen s mikroskopickou nezávislostí na navrhovaných řešení od podvědomí, jak se v aktuální situaci zachovat). Naopak to odmítám. Nám se to tak zdát musí, jinak by fungování přece nemohlo být spontánní. Ale ono spontánní být potřebuje a současně musí, protože evoluce vždy pracovala se spontánními reakcemi a nemá žádnou možnost použít jiné. Jen vytvořila zdánlivě nespontánní systém, který umožňuje jít dál efektivněji. Člověka řídí kompletně a bezvýhradně jeho podvědomí.
Budu tak smělý a trošku prognostik, dovolím si kacířskou myšlenku. Jak člověka vylepšit dále? Evoluce funguje na principu chyb - tedy mi jim tak říkáme, neb pro nás existuje jakýsi model dokonalosti (např. člověka, viz výše zmínka o lidské dosebezahleděnosti. Touto dokonalostí ale pouze vyjadřujeme nějakou myšlenkovou limitu křivky úspěšnosti rozmnožování se, tedy toho, co nám teď připadá, že se rozmnožuje nejvíce, např. krásní a moudří a hodní, ale tvrdí lidé). Buďme na úrovni a říkejme jim odlišnosti. A zde ta kacířčina: při svém přemýšlení nad stavbou umělé inteligence jako entity jsem v jedné fázi došel k myšlence existence dvou stejných struktur současně s tím, že si každá vymodeluje budoucnost na základě jiné odchylky. Na základě různých chyb vytvořených uměle ve svých stavbách. Ta, jejíž model více vyhovoval nastalé skutečnosti se kompletně zkopíruje do té, která vyhovovala méně a s další rozdílnou chybou ve stavbách svých struktur budou modelovat novou budoucnost a vše se bude opakovat. Není v tom žádné obcházení smrti, je to neustálá smrt a na určité úrovni shody takto pracuje celé lidstvo (snad pro nějakého domnělého experimentátora). Na osobnější úrovni dnešního světa existují lidé s rozdvojenou osobností. Není to jistě zcela podobné, ale ta myšlenka se podsouvá. Je to zárodek dalšího evolučního kroku? (to je samozřejmě zjednodušeně řečeno, žádné konkrétní ohraničené kroky neexistují, jen pro zjednodušení). Jistý článek na Internetu vypovídá o dnes vědecky ověřeném stavu věcí: "Dnes nemluvíme o tom, že schizofrenie je dědičná, ale že můžeme zdědit určité dispozice, které pak mohou spolu s nepříznivým psychickým vývojem a větší dlouhodobou zátěží nemoc spustit."[3] Rozdvojená osobnost pak může být jejím příznakem. Také se totiž teoreticky může stát, že nakonec jedna osobnost převládne a druhou zcela potlačí. Zůstane snad ta evolučně správnější?
Je to myšlenka drzá, šílená a donebevolající a pravděpodobně holý nesmysl. Avšak je to jen blog..:-)
Výše uvedená souvislostní struktura umělého myšlení (z hlediska struktury umělého) by nám tedy snad možná mohla dělat společnost. Mohla by nám pomoci s řešením problémů, zvýšit jakousi celospolečenskou inteligenci lidstva. Aby byla něco více, potřebovala by mít možnost růstu potenciálu. Člověk to má jednoduché, ze něj to řeší evoluce. My bychom mohly umělých myšlení udělat třeba deset a nejefektivnější změnu pak zkopírovat do všech. Ale je to stejný princip jako u člověka, pouze s tím, že neztratíte fyzické tělo. Ztratíte jen mysl.
Zájem člověka se ale, dle mého názoru, upíná spíše k umělému myšlení založenému na počítačové přesnosti (viz neustálé snahy modelovat myšlení počítačovými programy a nikoliv souvislostními strukturami jej rovnou vytvořit, jak já navrhuji), nikoliv na nepřesnosti, na které je založen člověk. Problém je ale ten, že takovéto přesné umělé myšlení by muselo dokonale modelovat všechny souvislosti úplně přesně, muselo by tak vymodelovat přesnou kopii vesmíru, ve kterém se nachází, a to i se sebou samým. Umělé myšlení na principu dokonalé přesnosti je nesmysl v tom smyslu, jak si člověk představuje, tedy že by mu bylo stále podobné a mohl by si s ním "povídat".
Vraťme se ale zpět k otázce vědomí. Mají neživé věci vědomí? Oproti mému výše uvedenému evolučnímu vysvětlení fungování vědomí mám ještě jedno, které lze vztahovat i na neživé subjekty. Jde o to si představit vědomí jako prvek očekávání. Použiji zde pro to srovnání s člověkem, o kterém říkáme, že vědomí má (já to tak cítím) a mým oblíbeným vypínačem na zdi. Člověk i vypínač jsou utvořeni materiály z našeho světa. Pomineme fakt, že člověk je přímým výtvorem evoluce a pro vypínač je tímto evolučním faktorem člověk. Člověk nabývá ve své složitosti mnoha stavů vycházejících z reakcí na akce z okolí. Vypínač pouze na jednu (zjednodušuji). Člověk si pamatuje mnoho souvislostí a dokáže reagovat nesmírně složitě na akci okolních struktur vůči němu. Vypínač si pamatuje pouze jeden stav a reagovat dokáže pouze jedním způsobem (pouze jedním způsobem, který by mohl očekávat). Pokud ale vědomí vezmeme jako něco jako očekávání budoucího stavu, má jej v minimálním možném měřítku i vypínač. Když na něj zapůsobí očekávaná akce, nastane plánovaná reakce. U člověka taky, mnohem komplexnějším způsobem. Dokonce pokud na vypínač zapůsobíme neočekávanou reakcí, například tlačíme silou na již překlopenou stranu kolébky, vypínač se promáčkne, kolébka zlomí. Vypínač v drsném prostředí evolučně selhal. Člověk, hybatel vypínačovy evoluce vytvoří nový model, který se bude překlápět znovu a znovu v obou směrech. Mohli bych si říct, že vypínač byl k tomuto účelu prostě vyroben a že tedy to co jsem psal výše o jeho očekávání stavu a jakémsi mikro vědomí, je nesmysl. Ale zde je potřeba vzít pozorně do úvahy ono srovnání s člověkem. Člověk byl také "vyroben" přírodou k tomu co dělá, také reaguje pouze a jen na reakce minulé a současné, na které reaguje modelováním skutečnosti, a také se mu může snadno stát, že když současnost na něj působící bude příliš daleko od dříve očekávané vymodelované budoucnosti, může zemřít, aniž by se rozmnožil. (rozdíl je samozřejmě v tom, že vypínače nejsou natolik složité struktury, aby aplikovali pud sebezáchovy v tak složitém procesu jako je množení. Můžeme to však přirovnat třeba k akci, která poškodí všechny vypínače na světě tak, že už se člověk, jejich evoluční bůh, nedozví, co to vlastně ten vypínač byl a už jej nikdy nevyrobí, ani nevylepší.) Z těchto důvodů nevidím žádný principiální rozdíl mezi mikro vědomím vypínače a super složitým vědomím člověka. Považuji jej za něco jako konstrukt k modelování budoucnosti, existující jako důsledek zachování struktury hmoty či pudu sebezáchovy. (Z úplného principiálního původu jako důsledek působení gluonů a gravitonů.) A z těchto důvodů také nevidím rozdíl mezi myšlením umělým a přirozeným.
Dodatek: Připouštím, že srovnání člověka s vypínačem na stěně je dost šílené, ale snažím se tak zachytit odlesk čehosi, co vidím ve struktuře světa jakoby za horizontem mého chápání a vidění, něco, o čem si myslím, že tam je.
(*) To je samozřejmě nesmysl, slovo elektronický vychází ze slova elektron, přičemž pozitron je jeho antičásticí: elektronický tak nemůže být nikdy pozitronický.
[1] Kolektiv autorů brněnských neurologických klinik, Učebnice obecné neurologie, s. 91
[2] Havel, Ivan M.. Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém [online]. Glosy.info, 3.prosince 2004. [cit. 18.prosince 2009]. Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/prirozene-a-umele-mysleni-jako-filosoficky-problem/>. ISSN 1214-8857.
[3] Kulhánek, J.. Schizofrenie - jak vzniká a jak se léči [online]. doktorka.cz, 30.listopadu 2001. [cit. 18.prosince 2009]. Dostupné na WWW: <http://zdravi.doktorka.cz/schizofrenie-jak-vznika-jak/>. .
Znáte to, život dovede být krásnej, ale taky hnusnej. (je to však často otázka vnitřního naladění :-) ) Existuje minimálně jedna jistá věc, kromě pocitu z čerstvě nabytých a lot of money, která dokáže lajf posunout o sakra level výš. Muzika:
