úterý 14. května 2013

Street Bone: Aktuální R'n'B a Street mjůůůzik


Aktuální r'n'b a streetová muzika je o jojo efektu velkých kultovních i mladších interpretů, vrací se třeba Seal, DJ Jazzy Jeff, Redman, LL Cool J a Busta Rhymes, ti dva poslední jsou zde ovšem častěji.. :-D
BEST: Fabolous - Money Talks




The Car:


Znáte to, kutálíte si to ulicema 3,2 km/h, tmavý skla, vostrý brejle, subwoofer naplno, kola v chromu, krutý hadry, výrazná kára.   K tomu tohle:
1. Young Jeezy - the Homie (Feat. Yg)

2. Rosco Da Boss - We on it (Feat. Stuey Rock)

3. Sboe - Money Cars Clothes (Feat. Juelz Santana)

4. Kid Ink - Gassed Up

5. Soulja Boy - Tweekin

6. Kafani - Show Up (Feat. Rayven Justice and Milla)

7. 2 Chainz - Yall Aint (Feat. Cap 1)

Bez těch basů tuhle muziku nemůžete pochopit, takže notebooky s jejich směšnými tweetry pošlete na hudební dovolenou.

The Bed:

Znáte to, ležíte v posteli se svou životní koc, vykládáte jí všechny ty nesmysly o plánech, penězích, respektu, malujete super budoucnost, vedete důležitý řeči, slibujete všechno, čemu zrovna věříte. Nemůže tam být mrtvo, takže do toho ticha, červenýho světla, čokolády, kaviáru, vonných tyčinek, sektu a lávových kamenů po ruce:
1. Miguel - How Many Drinks (Remix) (Feat. Kendrick Lamar)

2. Ll Cool J Ft Seal - Give Me Love (Feat. Seal)

3. K Camp - Money Baby (Feat. Kwony Cash)

4. Mac Miller and DJ Jazzy Jeff - Cpr


The Streetz:
Znáte to, život dovede být krásnej, ale taky hnusnej. (je to však často otázka vnitřního naladění :-) ) Existuje minimálně jedna jistá věc, kromě pocitu z čerstvě nabytých a lot of money, která dokáže lajf posunout o sakra level výš. Muzika:
1. Fabolous - Money Talks

2. Young Pretty - Syndrome (Remix) (Feat. French Montana Maino and Chinx Drugz)

3. Redman - Hands Up (Feat. Doitall and Mr. Cheeks)

4. Chevy Woods - Supreme

5. Styles P - So Deep (Blk Soul Remix)

6. Slaughterhouse - House Gang

7. DJ Felli Fel - Reason to Hate (Feat. Wiz Khalifa Tyga and Ne-Yo)

8. Busta Rhymes - Shake it (Feat. Trey Songz and Future)

9. Hitman and Jet 2 - Ease Ya Mind

10. Chevy Woods - Supreme



The Dance:
Znáte to, dneska už se lidi snaží trsat i na netaneční muziku. Je to divný a vypadá to často blbě. Takže (aspoň trochu) taneční muzika:
1. Ll Cool J - Live for You (Feat. Brad Paisley)

2. Free - Uh Huh (Feat. Busta Rhymes)



:-)

sobota 11. května 2013

Kde stávaly tajemné staré Kníničky


Kdepak stávaly tajemné zatopené Kníničky, jejichž kostel se prý stále jako mlčící monument zmaru vypíná v temných hlubinách přehradních vod až téměř k hladině? Jeho věž má stále svoji špičku i s křížkem, který při nižší hladině vody vychází nad hladinu a k nemalé stísněnosti lidí okolo přehrady působí jako starý, záhadný podvodní hrob. Když se tu a tam o kříž otře nohou nedbalý plavec, s děsivým výrazem v očích strachy téměř zcepení a často už mu nebývá pomoci. Záhrobní ztracené Kníničky, ve kterých o bezměsíčných nocích obcházejí svá zatopená stavení zbloudilé polohmotné duše zatracených dávných obyvatel, se svítícíma očima a schopností stáhnout dolů podivnou silou přímo ze dna kohokoliv, který se opováží v noční tuto hodinu do vody..
Tedy takovéhle Kníničky existovaly  v hlavě pětiletého kluka, který chodíval či jezdíval s dnes již (nikoliv tajemně) zesnulou babičkou (které se však obecně přezdívalo "Mamka") v létech svého dětství na přehradu skoro den co den. To bývávala voda čistá (už zase je:-) ), na Sokoláku nebyly šutry ale písek vhodný na vodní stavby, do kabinky záchodu se dalo odspodu nahlédnout a občerstvení Pergola pálilo do šlapek dlaždicemi, když se čekalo na džus či párek v té nezapomenutelné letní vůni opalovacích krémů osmdesátých let. Ale vraťme se ke Kníničkám, tedy, ty byly vystěhovány daleko před zahájením stavby hráze, většina domů pak byla poškozena při nenadálém vzedmutí hladiny Svratky, o zbytek se postarala technika. Kdo se byl na přehradě podívat při jejím posledním a zároveň prvním vypuštěním v historii, mohl vidět kamenné základy dřívějších domů (stávaly tam ještě v roce 1935) a nějaké ty sutiny, taktéž kus žlabu pro koně, jak to popsal v reportáži pro Aha! pamětník pan Josef Ondra. „Tady bydleli Sloupkovi, tady Jelínkovi, tady Valentovi. Na zahradě u Jelínků jsme nadělali hodně lumpáren,“ vypráví s úsměvem pan Ondra. S tím, že se vůbec ještě někdy podívá do těchto míst už nepočítal. „Je to pro mě strašně dojemné. Tohleto je místo, kde jsem vyrůstal. Pořád tu před očima vidím svoje rodiče, své sourozence a kamarády. Poznávám tu každý kamínek,“ říká pamětník.
Co dodat? Kde stávaly ty ne až tak tajemné a nikým nečekaně zatopené Kníničky, které musely ustoupit přehradě, co dělá společně s Velkou cenou a Výstavištěm Brno Brnem, jsem se pokusil vyfotit podle staré fotografie ze stavby hráze. Přesné místo, odkud tehdejší fotograf snímek pořizoval je sice dostupné, ve výhledu však brání všeliká zeleň a dřevina. Ale i z mého následného místa je myslím patrné, že Kníničky stávaly vpravo směrem od hráze zpět proti proudu v místech, kde se břeh láme k laguně u Sokolského koupaliště.

středa 8. května 2013

Vysvětlení umělého myšlení v oboru umělé inteligence

Pohled na současné filmy či populárně vědecké pořady dovede jistě tu a tam každého na myšlenky typu: jak to, že ten robot mluví, to má jistě nějaký elektronický mozek, třeba Asimovův oblíbený pozitronický (*). Umělé myšlení. A vedle stojí paní doktorka robopsycholožka, konverzuje s ním bez problémů jako s člověkem. Robot se totiž chová jako člověk. A mluví jako člověk. Ale vypadá jako robot. Takže člověka hned napadne: "Aha! To musí být tedy to umělé myšlení!" Řekl bych, že samotné myšlení, pokud se opravdu týká modelování budoucnosti a následných korekcí záznamů souvislostí, je prostě především myšlení. Robot také jistě své myšlení nepovažuje za umělé, neboť pro něj je přirozené. Odlišovat jakékoliv "umělé" strojové myšlení od "přirozeného" lidského znamená spíše hovořit o místě, ze kterého vycházejí aktivity způsobené reakcemi tohoto myšlení na okolí. Z tohoto předpokladu tedy budu dále vycházet.
Dalším problémem je fakt, že lidé věří ve vlastní vědomí. A v to, že vědomí je přirozenou součástí myšlení. Ale podle většiny názorů nemají neživé věci, a podle některých i většina živých věcí, vědomí žádné. Jak lze tedy uvažovat o umělém myšlení? Jako o myšlení bez vědomí? "Lidské vědomí je stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své vůle."[1] Tolik definice neurologů z Brna. V této definici nacházím jednu kličku, kterou by se jistě jakýkoliv oponent oháněl, kdybych řekl, že vědomí a tedy i myšlení bude mít i náš scifi robot. Řekl by, že jeho vůli naprogramoval člověk a že tedy nemá vědomí. Ovšem já bych opáčil, že člověka zase stvořila a stejně naprogramovala příroda a vědomí přesto má. Tedy buď je vůle čistě organická záležitost, anebo robot má vědomí také. Jsem si jistý, že bychom se pak přeli dál, já jsem však autorem tohoto pojednání a tak si dovolím náš rozhovor utnout zde. Filosof D. C. Dennett, který se problematikou vědomí zabývá, říká, že vědomí je výsledek simulace sériového-lingvistického stroje ve vysoce paralelním hardwaru. S tímto přirovnáním nesouhlasím, tedy spíše mám jiný názor, který uvedu níže. Nejdříve něco k problematice umělého myšlení a jeho vnímání na poli umělé inteligence.
Největší problém všech teoretiků umělé inteligence je neschopnost oddělit pojem počítač, stroj, počítačový program od samotného fungování inteligence v počítači, stroji. Tyto pojmy s tímto fungováním totiž nemají vůbec nic společného. Teoretikové neustále hovoří o počítačích schopných simulovat lidskou mysl. To je přece nesmysl. Simulovat ji může pouze souvislostní struktura. Počítač jako takový je třeba chápat tak, jako chápeme ve světě lidském stavební materiál - částice. Na počítači běží určitá struktura, která je pevná, tedy operační systém a syntaktické prvky počítačového programu (u člověka fyzická stavba těla-mimo souvislostní struktury v mozku). A na ní běží struktura souvislostní. A to není počítačový program. Je to jistá struktura, která využívá nepřesností a nechává se ovlivňovat dokonce strukturami vnějšího světa, je de-facto jejich součástí, neb ona reaguje na ně a ony na ni. Běží nad počítačovým programem. Běží na mnohaúrovňové platformě, ovlivňována vnějším světem a nepřesností interfaceů I/O, i samotnou neschopností reálných čísel dojít vždy až do konce své číselné řady za desetinnou čárkou, vzniká běžné hádání, řešení (modelování budoucnosti) nejsou nepřesné - jsou odlišné. Díky těmto chybám je možné aplikovat na tyto systémy teorii evolučního třídění. Jednoduše řečeno, počítačový program fungující na jednoduchých logických a matematických operacích není to, čím se dá lidská inteligence nahradit. Leží o řád níž díky tomu, že nenabývá žádných nových stavů. Je to jen hmotná podpora, nad kterou leží (může ležet, když jí z programových komponent vytvořím hmotnou strukturu) multistavová souvistlostní struktura, kterou nelze považovat za odlišnou od lidské mysli (doplním-li ji o potřeby).
Problém je však v tom, že čím více budeme zpřesňovat její schopnosti vnímání a hloubky reálných čísel, tím více se bude zpomalovat evoluce se svojí selekcí, která právě vychází z principu konečných a neprohloubitelných schopností např. lidských neuronů. Můžeme sice zavést to co příroda, co se odehrává ve struktuře našeho světa. Tedy že základní strukturu budou ovlivňovat mutační elementy, jako je třeba radioaktivita. Museli bychom vymodelovat nějaký vnější fungující svět pro tuto naši inteligenci, který by jej takto dokázal narušit. Anebo udělat systém převádějící tyto rušivé mutační elementy z druhu naší stavby světa na tu elektrickou. Z toho vyplývá fatální poznatek. Budeme-li se tedy chtít pokusit postavit strojovou umělou inteligenci stejnou či lepší než člověk na struktuře počítačů, budeme prostě muset vymodelovat úplně stejný svět, v jakém žijeme. A proto jsem toho názoru, že otázka existence umělé inteligence jako entity není na místě z hlediska naší představy o jejím fungování, neboť my stále považujeme za inteligentní tvory pouze sebe. Otázkou je, zdali může existovat jiný druh inteligence pracující na odlišných principech, než je ta naše. Já myslím, že může, ale že díky lidské dosebezahleděnosti ji nejsme schopni odhalit. Neustálé modelováním strojové inteligence tak, aby fungovala v nám známých intencích, nepovede k ničemu jinému, než k vymodelování sama sebe. Musíme najít něco ležícího mimo naše omezené vnímání reality. Musíme najít opravdový cizí druh inteligence který vytvoříme, teprve pak bude opravdu umělá.

Stručně vzato, v několika odstavcích výše jsem popsal, jak strukturálně sestavit umělé myšlení ve smyslu stavby těla. (Rozhodně ne ve smyslu souvislostním, protože souvislost je abstraktní pojem. Ani v mém výše popsaném a ani lidském mozku nenalezneme pro konkrétní souvislost konkrétní hmotnou strukturu - a to nejen proto, že součástí souvislostí jsou i energetické hladiny či struktury vnějšího světa)

Ve světle toho, co jsem napsal, je možná někomu jasné, že z principiálního hlediska odmítám představu člověka jako struktury vydělené jakkoliv ze světa okolních struktur. A vědomí? Ivan A. Havel se ve svém článku z roku 2004 ptá: "Je však vůbec možné poznání vnitřního světa mysli, je možná objektivní věda o vědomí, které se neznepřítomňuje jinak, než subjektivně"[2]. Já říkám, že lze. Jen slovo vědomí je špatný výraz pro něco, co nám jenom říká, co stejně udělat musíme. Vědomí lze snad vysvětlit celkem prostě. Jako Dennet si myslím, že je to evoluční jev. Je to evoluční nutnost, vycházející z pudu sebezáchovy. Evoluce potřebovala jít nějakou cestou dál, proto vytvořila iluzi vědomí. Tou člověku umožnila vytvářet daleko složitější modely budoucnosti, než by bylo bez tohoto vědomí možné. Umožňuje například postavit model budoucnosti na jiném modelu budoucnosti z minulosti. V žádném případě tím ale neříkám, že toto děláme z "vlastní vůle", jak se nám zdá. (vlastní vůlí myslím: byť jen s mikroskopickou nezávislostí na navrhovaných řešení od podvědomí, jak se v aktuální situaci zachovat). Naopak to odmítám. Nám se to tak zdát musí, jinak by fungování přece nemohlo být spontánní. Ale ono spontánní být potřebuje a současně musí, protože evoluce vždy pracovala se spontánními reakcemi a nemá žádnou možnost použít jiné. Jen vytvořila zdánlivě nespontánní systém, který umožňuje jít dál efektivněji. Člověka řídí kompletně a bezvýhradně jeho podvědomí.
Budu tak smělý a trošku prognostik, dovolím si kacířskou myšlenku. Jak člověka vylepšit dále? Evoluce funguje na principu chyb - tedy mi jim tak říkáme, neb pro nás existuje jakýsi model dokonalosti (např. člověka, viz výše zmínka o lidské dosebezahleděnosti. Touto dokonalostí ale pouze vyjadřujeme nějakou myšlenkovou limitu křivky úspěšnosti rozmnožování se, tedy toho, co nám teď připadá, že se rozmnožuje nejvíce, např. krásní a moudří a hodní, ale tvrdí lidé). Buďme na úrovni a říkejme jim odlišnosti. A zde ta kacířčina: při svém přemýšlení nad stavbou umělé inteligence jako entity jsem v jedné fázi došel k myšlence existence dvou stejných struktur současně s tím, že si každá vymodeluje budoucnost na základě jiné odchylky. Na základě různých chyb vytvořených uměle ve svých stavbách. Ta, jejíž model více vyhovoval nastalé skutečnosti se kompletně zkopíruje do té, která vyhovovala méně a s další rozdílnou chybou ve stavbách svých struktur budou modelovat novou budoucnost a vše se bude opakovat. Není v tom žádné obcházení smrti, je to neustálá smrt a na určité úrovni shody takto pracuje celé lidstvo (snad pro nějakého domnělého experimentátora). Na osobnější úrovni dnešního světa existují lidé s rozdvojenou osobností. Není to jistě zcela podobné, ale ta myšlenka se podsouvá. Je to zárodek dalšího evolučního kroku? (to je samozřejmě zjednodušeně řečeno, žádné konkrétní ohraničené kroky neexistují, jen pro zjednodušení). Jistý článek na Internetu vypovídá o dnes vědecky ověřeném stavu věcí: "Dnes nemluvíme o tom, že schizofrenie je dědičná, ale že můžeme zdědit určité dispozice, které pak mohou spolu s nepříznivým psychickým vývojem a větší dlouhodobou zátěží nemoc spustit."[3] Rozdvojená osobnost pak může být jejím příznakem. Také se totiž teoreticky může stát, že nakonec jedna osobnost převládne a druhou zcela potlačí. Zůstane snad ta evolučně správnější?
Je to myšlenka drzá, šílená a donebevolající a pravděpodobně holý nesmysl. Avšak je to jen blog..:-)
Výše uvedená souvislostní struktura umělého myšlení (z hlediska struktury umělého) by nám tedy snad možná mohla dělat společnost. Mohla by nám pomoci s řešením problémů, zvýšit jakousi celospolečenskou inteligenci lidstva. Aby byla něco více, potřebovala by mít možnost růstu potenciálu. Člověk to má jednoduché, ze něj to řeší evoluce. My bychom mohly umělých myšlení udělat třeba deset a nejefektivnější změnu pak zkopírovat do všech. Ale je to stejný princip jako u člověka, pouze s tím, že neztratíte fyzické tělo. Ztratíte jen mysl.
Zájem člověka se ale, dle mého názoru, upíná spíše k umělému myšlení založenému na počítačové přesnosti (viz neustálé snahy modelovat myšlení počítačovými programy a nikoliv souvislostními strukturami jej rovnou vytvořit, jak já navrhuji), nikoliv na nepřesnosti, na které je založen člověk. Problém je ale ten, že takovéto přesné umělé myšlení by muselo dokonale modelovat všechny souvislosti úplně přesně, muselo by tak vymodelovat přesnou kopii vesmíru, ve kterém se nachází, a to i se sebou samým. Umělé myšlení na principu dokonalé přesnosti je nesmysl v tom smyslu, jak si člověk představuje, tedy že by mu bylo stále podobné a mohl by si s ním "povídat".
Vraťme se ale zpět k otázce vědomí. Mají neživé věci vědomí? Oproti mému výše uvedenému evolučnímu vysvětlení fungování vědomí mám ještě jedno, které lze vztahovat i na neživé subjekty. Jde o to si představit vědomí jako prvek očekávání. Použiji zde pro to srovnání s člověkem, o kterém říkáme, že vědomí má (já to tak cítím) a mým oblíbeným vypínačem na zdi. Člověk i vypínač jsou utvořeni materiály z našeho světa. Pomineme fakt, že člověk je přímým výtvorem evoluce a pro vypínač je tímto evolučním faktorem člověk. Člověk nabývá ve své složitosti mnoha stavů vycházejících z reakcí na akce z okolí. Vypínač pouze na jednu (zjednodušuji). Člověk si pamatuje mnoho souvislostí a dokáže reagovat nesmírně složitě na akci okolních struktur vůči němu. Vypínač si pamatuje pouze jeden stav a reagovat dokáže pouze jedním způsobem (pouze jedním způsobem, který by mohl očekávat). Pokud ale vědomí vezmeme jako něco jako očekávání budoucího stavu, má jej v minimálním možném měřítku i vypínač. Když na něj zapůsobí očekávaná akce, nastane plánovaná reakce. U člověka taky, mnohem komplexnějším způsobem. Dokonce pokud na vypínač zapůsobíme neočekávanou reakcí, například tlačíme silou na již překlopenou stranu kolébky, vypínač se promáčkne, kolébka zlomí. Vypínač v drsném prostředí evolučně selhal. Člověk, hybatel vypínačovy evoluce vytvoří nový model, který se bude překlápět znovu a znovu v obou směrech. Mohli bych si říct, že vypínač byl k tomuto účelu prostě vyroben a že tedy to co jsem psal výše o jeho očekávání stavu a jakémsi mikro vědomí, je nesmysl. Ale zde je potřeba vzít pozorně do úvahy ono srovnání s člověkem. Člověk byl také "vyroben" přírodou k tomu co dělá, také reaguje pouze a jen na reakce minulé a současné, na které reaguje modelováním skutečnosti, a také se mu může snadno stát, že když současnost na něj působící bude příliš daleko od dříve očekávané vymodelované budoucnosti, může zemřít, aniž by se rozmnožil. (rozdíl je samozřejmě v tom, že vypínače nejsou natolik složité struktury, aby aplikovali pud sebezáchovy v tak složitém procesu jako je množení. Můžeme to však přirovnat třeba k akci, která poškodí všechny vypínače na světě tak, že už se člověk, jejich evoluční bůh, nedozví, co to vlastně ten vypínač byl a už jej nikdy nevyrobí, ani nevylepší.) Z těchto důvodů nevidím žádný principiální rozdíl mezi mikro vědomím vypínače a super složitým vědomím člověka. Považuji jej za něco jako konstrukt k modelování budoucnosti, existující jako důsledek zachování struktury hmoty či pudu sebezáchovy. (Z úplného principiálního původu jako důsledek působení gluonů a gravitonů.) A z těchto důvodů také nevidím rozdíl mezi myšlením umělým a přirozeným.


Dodatek: Připouštím, že srovnání člověka s vypínačem na stěně je dost šílené, ale snažím se tak zachytit odlesk čehosi, co vidím ve struktuře světa jakoby za horizontem mého chápání a vidění, něco, o čem si myslím, že tam je.

(*) To je samozřejmě nesmysl, slovo elektronický vychází ze slova elektron, přičemž pozitron je jeho antičásticí: elektronický tak nemůže být nikdy pozitronický.

[1] Kolektiv autorů brněnských neurologických klinik, Učebnice obecné neurologie, s. 91
[2] Havel, Ivan M.. Přirozené a umělé myšlení jako filosofický problém [online]. Glosy.info, 3.prosince 2004. [cit. 18.prosince 2009]. Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/prirozene-a-umele-mysleni-jako-filosoficky-problem/>. ISSN 1214-8857.
[3] Kulhánek, J.. Schizofrenie - jak vzniká a jak se léči [online]. doktorka.cz, 30.listopadu 2001. [cit. 18.prosince 2009]. Dostupné na WWW: <http://zdravi.doktorka.cz/schizofrenie-jak-vznika-jak/>. .

úterý 7. května 2013

Street Bone: Aktuální R'n'B & Street music


Aktuální r'n'b a streetová muzika je jojo interpretů. co se vrací z blízké i daleké minulosti. Jako třeba Seal. :-D
BEST: Kanye West - All Falls Down (demo)



The Car:

Znáte to, kutálíte si to ulicema 3 km/h, tmavý skla, vostrý brejle, subwoofer naplno, kola v chromu, výrazná kára. K tomu tohle:
1. Los Ft Diddy and Ludacris - Disappointed

2. Big K.R.I.T. - My Trunk (Feat. Trinidad Jame)

3. Ron Browz - Real Nigga (Feat. N.O.R.E.)

4. N.O.R.E. - Faces of Death (Feat. French Montana Swizz Beatz Raekwon and Busta Rhymes)

5. Joell Ortiz - 5 Am in Brooklyn

6. Red Cafe - Boss Bitches and Fast Cars (Feat. Fabolous and Pusha T)

7. Trouble - Streets Dry (Feat. Cah Out and Yung Ralph)


The Bed:
Znáte to, ležíte v posteli se svou nádhernou koc, vykládáte jí všechny ty nesmysly o plánech, penězích, respektu, malujete super budoucnost, vedete důležitý řeči. Nemůže tam být ticho, takže do toho ticha, červenýho světla, čokolády, kaviáru, vonných tyčinek a sektu po ruce:
1. Future - Hands on U

2. T.I. Kendrick Lamar and B.O.B - Memories Back Then (Feat. Kris Stephens)

3. Rich Boy - Everything About You (Feat. Bobby V)

4. N.O.R.E. - She Tried (Feat. Lil Wayne)


The Streetz:
Znáte to, život dovede být krásnej, ale taky hnusnej. (on život vůbec dovede být, což je fajn :-) ) Existuje minimálně jedna jistá věc, která dokáže lajf posunout o sakra level výš. Muzika:
1. Statik Selektah - Birds Eye View (Feat. Raekwon Joey Bada and Black Thought)

2. Kanye West - All Falls Down (Demo)

3. Pusha T - Numbers on the Boards

4. Substance Abuse - Rear View (Feat. Krs-One)

5. DJ Khaled - No New Friends (Feat. Drake Rick Ross and Lil Wayne)

6. Big K.R.I.T. - Just Last Week (Feat. Future) (Snippet)

7.Fantasia - Haunted (Feat. Tank King Los Al Sherrod Lambert and Jamia)

8._N.O.R.E. - What I Had to Do (Feat. Scarface)

9.Fantasia - Haunted (Feat. Tank King Los Al Sherrod Lambert and Jamia)

10._N.O.R.E. - What I Had to Do (Feat. Scarface)



The Dance:
Znáte to, dneska už se lidi snaží trsat i na netaneční muziku. Je to nesmysl a vypadá to blbě. Takže (aspoň trochu) taneční muzika:
1. Kanye West - All Falls Down (Demo)

2. Styles P - Reckless (Feat. Raekwon)



:-)

pondělí 29. dubna 2013

Street Bone: Best r'n'b & street music april II


Aktuální produkce si v posledním týdnu dovolila ve větší míře vykrást 2Paca, než je běžné. Ovšem síla jeho muziky i textů je tak enormní, že mi běhá mráz po zádech i když to slyším ve verzi od Lil Snupe. Nepřekonatelná atmosféra, závažnost, hudební genialita. Přesto dávám tento týden tento BEST TUNED SONG:
BEST: Young Roddy - Life (Feat. Curreny)



The Car:

Znáte to, kutálíte si to ulicema 3 km/h, tmavý skla, vostrý brejle, subwoofer naplno, výrazná kára. K tomu tohle:
1. Ice Cube - Crowded

2. Lil Snupe - Nobody Does it Better (Feat. Meek Mill)

3. B. Martin - I Want it All (Feat. Kendrick Lamar and Juicy J)

4. Brianna Perry - Warning (Freestyle)

5. Twista - A.D.I.D.A.S.

6. 2 Pistols - Set it Off (Feat. Doe B)


The Bed:

Znáte to, ležíte v posteli se svou nádhernou koc, vykládáte jí všechny ty nesmysly o plánech, penězích, respektu, vedete důležitý řeči. Nemůže tam být ticho, takže do toho ticha, červenýho světla, čokolády, kaviáru a sektu po ruce:
1. Rayven Justice - Settle for Less (Feat. Too Short)

2. Young Roddy - Life (Feat. Curreny)

3. Blu Ft Miguel - Stadium

4. Jessie Ware Ft Asap Rocky - Wildest Moments (Remix)

5. Trev Rich - So High


The Streetz:

Znáte to, život dovede být krásnej, ale taky hnusnej. (anebo "jednou jsi nahoře a podruhý zas dole" :-D, jak říkávala babička Anthonyho Andersona ve filmu Romeo Must Die) Ať tak či tak, existuje minimálně jedna věc, která dokáže lajf posunout o level výš. Muzika:
1. Young Roddy - Life (Feat. Curreny)

2. Lil Snupe - Nobody Does it Better (Feat. Meek Mill)

3. Rayven Justice - Settle for Less (Feat. Too Short)

4. Lil Snupe - Ballin in the Mix (Feat. Trae Tha Truth)

5. Chiddy Bang - Friday (on My Way)

6. King Louie - Heaven

7. Brandy - Can You Hear Me Now (Remix) (Feat. French Montana)

8. Ice Cube - Crowded.com

9. B. Martin - I Want it All (Feat. Kendrick Lamar and Juicy J)

10. Chris Brown - Fine China

11. Meyhem Lauren - Kelly Kapowski (Remix) (Feat. Troy Ave)



úterý 23. dubna 2013

Street Bone: Top r'n'b & Street začátek dubna


Mé alterego Street Bone se rozhodlo mi trošku pomoci s blogem. :-) Bude tu (téměř) každý týden uvádět nejlepší muziku co (téměř) aktuálně vyšla ve stylu street music a r'n'b a to včetně ukázek v nízké kvalitě.
Když jsem se mu díval do papírů, má to seřazené podle vlastního vkusu většinou do deseti songů, vše ve třech podstatných kategoriích :-) : 
The Streetz, the Car a the Bed. 
Zatím nevím, jestli ho s tím po čtrnácti dnech nevyhodím.. :-D 
(P.S.: Berte ho trošku s nadsázkou ;-) )

The Car:
Znáte to, kutálíte si to ulicema 3 km/h, tmavý skla, vostrý brejle, subwoofer naplno. Zbývá jen muzika:
1. Chingy - King Judah

2. Honey Cocaine - All White Choppa

3. Young Dro - Notorious

4. Master P - Hnic (Feat. Rick Ross T-Pain and Bay Bay)

5. Ricardo Parker - the Streets (Feat. Scarface)

6. Rihanna - Pour it Up (DJ Hot Handz Remix) (Feat. Young Jeezy Rick Ross Juicy J Trina F


The Bed:

Znáte to, ležíte v posteli se svou krutou koc, vykládáte jí všechny ty nesmysly o svých plánech, vedete důležitý řeči. Nemůže tam být ticho, takže do toho ticha, červenýho světla, čokolády a sektu po ruce:
1. Tyga - Fuck for the Road (Feat. Chris Brown)

2. Stalley - Swangin (Feat. Scarface)

3. Tony Williams - Another You (Remix) (Feat. Kanye West Freddie Gibbs and King Chip)

4. Kendrick Lamar - Bitch Dont Kill My Vibe (Remix) (Feat. Jay-Z)

5. Shlohmo - Bo Peep (Do U Right) (Feat. Jeremih)

6. Q. Parker Ft Ll Cool J and Raheem Devaughn - Yes (Remix)

7. Eric Bellinger - Inception (Feat. Mario and T-Pain)

8. John Legend Ft Rick Ross - Who Do We Think We Are

9. Future - No Love


The Streetz:

Znáte to, život dovede být krásnej, ale taky hnusnej. Ať tak či tak, existuje minimálně jedna věc, která ho dokáže posunout o level výš. Muzika:
1. Tyga - Fuck for the Road (Feat. Chris Brown)

2. R.A. the Rugged Man - Learn Truth (Feat. Talib Kweli)

3. Jae Millz - Dont Fuck Wit Me

4. Kendrick Lamar - Bitch Dont Kill My Vibe (Remix) (Feat. Jay-Z)

5. H.O.P.E. - Comptons Finest (Feat. Kendrick Lamar)

6. Snoop Dogg - No Guns Allowed (Feat. Drake and Cori B)

7. Papoose - Turn it Up (Feat. DJ Premier)

8. 50 Cent - We Up (Feat. Kendrick Lamar)

9. Marvo - this Aint New to Me (Feat. Future)

10. Maino and the Mafia - Livin the Life Freestyle



středa 3. dubna 2013

Skvělá taneční show Mighty Shake Znojmo 2013


Taneční Show Mighty Shake Znojmo 2013, která se odtančila (spíš odtrsala:-) ) v útulném stánku umění Městského divadla ve Znojmě, byla prostě super. Když pominu fakt, že jsem se nemusel stresovat moderováním, jako tolik let předtím, hlavních faktorů, proč to byl sukces :-D a proč lidé odcházeli ve velké pohodě, bylo hned několik. Tak zejména prostředí divadla, útulné, malé, jeviště k hledišti blízké, malebné lóže, zdobení, to všechno dodalo kromě té atmosféry také dojem jisté vznešenosti a důležitosti večera.
 Jaký rozdíl oproti rozlehlé, placaté a veskrze strohé hale na Dukle. No a dále moderátor Radek Bradek Magneto Svoboda byl úpně v klidu, s vtipem sobě vlastním provedl diváky celým programem naprosto perfektně s evidentní znalostí a povědomím o zákulisí všeho, co se na jevišti jevilo. A právě program byl tím posledním hřebíčkem do rakve nudy a rozvleklosti. Veškerá vystoupení byla tak jiná, odlišná jak v obsazení, ve zpracování, tak v nápadu i muzice, že divák neviděl dvě podobné věci. Pro mne bylo nejlepším vystoupením jednoznačně to v úvodu zakuklené, to Evoluční. Ale ani děti na začátku, ani borci ze Zastávky ft. Arbis, holky ze zastávky ani Majkyho breakers, ani Pavlíniny děcka se Supertanečníkem a s nádherně zdobenými tvářemi a ani všechny ostatní vystoupení nepůsobily jinak, než skvěle. A proto jsem použil v názvu příspěvku slovo skvělá. Neboť taková show 2013 přesně byla. A příště bude ještě lepší, jak jistě plánuje Petr Velecký, alias Velda, duše taneční skupiny Mighty Shake Znojmo.






pátek 29. března 2013

HEIDEGGEROVY ÚTĚKY DO NEJSOUCNA


Martin Heidegger. Frajer, pan Někdo, můj myšlenkový brácha. Napíšu teď pár řádků o jednom jeho textu, který nese vzletný název "Co je metafyzika".
Heideggerovo hledání v díle „Co je metafyzika“ je dle mého názoru samotným cílem - ono je tím startovacím motorem pro jeho imaginace - proto nad tím vždy přemýšlel. Věřím tomu, že kouzlo bezvýchodnosti těchto úvah a hledání odpovědi na věc, kterou jakoby cítil na dosah, bylo pro něj hnací silou. Proč žít - a proč snít. Myslím, že ho to dokázalo uvést do stavu vychýlení mysli ze stereotypu. Každý, kdo to kdy zažil, jistě ví, o čem mluvím. Jdete kolem domu na vaší rodné ulici tisíckrát, a ničeho si nevšimnete. Ale jednou projdete s myslí vychýlenou mimo stereotyp a vidíte světy. A ne jeden. Nekonečno. Vážou se na sebe, proplouvají skrz, ovlivňují se a vytváří další. Vidíte minulost i budoucnost, cítíte suše elektrizující současnost a její vzrušení z poznání. Vidíte tisíce dalších takových světů lidí kteří se kdy dívali na ten dům i těch kteří tam žili. Vidíte ty, kteří žili na celé planetě v jejich dobách a cítíte celý vesmír, který tomu mlčky přihlížel. Každý potřebuje vymanění ze stereotypu, pokud chce zahlédnout něco nového. Myslím, že Heideggerova pomůcka byla neuchopitelnost opaku jsoucna, paradox, že něco, co je opakem existence lze vůbec nazvat, přitom by to jít nemělo, protože bychom o tom neměli ani vědět. I teď, když to píšu, cítím, jak je tento nesmysl vzrušující a jakou dává naději na existenci něčeho nad náš rámec chápání.


V Heideggerově tázání dochází ke zkoumání rozporů způsobu lidského myšlení, v širších souvislostech také rozkrývání sémantických nesmyslů. Například dotaz „Co to vlastně je to Nic?“ svojí první částí popírá neexistenci Nic jako Jsoucna, přivádí jej na svět, jehož je Nic opakem. To by však byl dle mého názoru konec, neboť Jsoucno se ve své existenci vymezuje právě skrze Nic, které jako jeho opak nemůže být jeho součástí. (Což ostatně Heidegger ke konci svého textu uvádí :? „Čisté bytí a čisté nic je tedy totéž." Tato Hegelova věta (Wissenschaftder Logik, I. Buch, WW III, str. 74) je plně oprávněná. Bytí a Nic patří k sobě“.) Pak tedy každou takovou vyřčenou či napsanou větou na okamžik uvádíme Jsoucno v nekonečno, které je bez svého opozitu nerozpoznatelné a tudíž pro nás lidi neexistující. Co na tom, že je opak pouze hypotetický? Vždyť nemůže být jiný, když je právě opakem existence. Naopak otázka „Čím není Nic“ je přípustná bezezbytku. V odpovědi na ni není ale žádná informace o tom, jaké jiné by mohlo být Nic než jen právě popsatelné skrz to čím není. A tady dochází k něčemu zajímavému, totiž kdybychom se náhodou nacházeli v onom Nic, tedy bychom nebyli součástí Jsoucna, nemohli bychom si Jsoucno představit stejně tak, jako si nelze představit něco, co neexistuje, tedy pravé Nic. I když mám pocit, že ani toto dokazování nevnáší do problému více světla, cítím z toho jistý potenciál k prokazování potřebnosti vnímání Nejsoucna.

Martin Heidegger zavedl pojmenování pro věci, které jsme zvyklí vnímat spíše jen jako pocit. Proto každému nějakou dobu trvá, než tyto jeho pojmy jako jsoucno a Nic pochopí, přiřadí k nim konkrétní zástupný symbol v mysli a pojme je za své (ač si myslím, spíše věřím, že Heidegger by byl proti představě Nic, respektive proti přiřazení Nic čemukoliv v naší mysli. Popírá se tím totiž ono Nic, ztrácí tak svoji neexistenci. I on musel jistě bojovat při každém použití slova Nic pro něco co je opak existence. Věřím, že bojoval jako lev, aby ve své mysli Nicu nepřiřadil jakékoliv myšlenkové přirovnání – klíč, který otevírá souvislostní stavidla pro asociace na jiné pojmy. Nic žádné takové asociační vazby mít nemůže, neboť v případě nastolení či uvažování roviny Nic není Nic a ani Nic dalšího. I jen použití samotného slova „dalšího“ je v případě spojení s Nic nesmyslné, neboť v té chvíli vychází ze samotného Nic, tedy je Nic)
„Obory věd jsou si mnohdy značně vzdáleny. Způsoby, jakými traktují své předměty, se od sebe často zásadně liší. Tato roztříštěná mnohotvárnost disciplín drží dnes pohromadě už jen technickou organizací univerzit a fakult a jednotný význam si zachovává jen praktickým zacílením oborů. Naproti tomu odumřelo zakořenění věd v jejich bytostné půdě. A přece - ve všech vědách, vedeni jejich nejvlastnějším záměrem,se vztahujeme ke jsoucnu samému.“ (cit. Heidegger) Každá věda vidí jsoucno jakoby z jiného úhlu. Každá zkoumá totéž jsoucno, jako by nějaká hypotetická vesmírná loď zkoumala planetu Zemi z pohledu na jižní pól a druhá z pohledu na severní pól.

Heidegger také třeba píše: „Naskýtá se popírání a Ne pouze proto, že se naskýtá Nic? Tato otázka není rozhodnuta a ještě ani nebyla výslovně formulována. Tvrdíme: Nic je původnější než Ne a popírání.“ Z těchto vět cítím, že autor chápe Nic jako relevantní argument i tehdy, pokud by neexistoval člověk, který o Nic jakkoliv uvažuje.

Dokážeme-li se na to podívat úsměvně, Heidegger by patrně měl rád češtinu, neboť ve své rozporuplnosti vlastně papouškujeme součásti jeho myšlenkových staveb. Neříkáme snad, kdykoliv se podíváme na nepopsaný papír či potemnělou televizní obrazovku „Nic tam není“? A máme pravdu, nic tam není. Ale zároveň tím také říkáme, že jsme byli ochotni o nic uvažovat, což nám vlastně podá informaci o tom, že tam sice něco je, ale v kontextu situace tam to, co očekáváme, není. Tedy v rámci určitého celku je tam Nic. Myslím, že zde je cesta k Nic otevřena, když uvažujeme v souvislostech, nikoliv v hmotném Jsoucnu. Takto podobně hovoří Heidegger o úzkosti. Ona je ta, která dokáže postihnout veškeré Jsoucno. Smutné na tom je, že pokud zahrnoval úzkost do svých hlubokých myšlenek, musel ji i prožívat. A vnímal její absolutní negace všeho, co vlastně lze očekávat. Negace Jsoucna včetně budoucích. Z textů o úzkosti cítím, že autor popisuje dost často beznaděj, které však dává jiná pojmenování. A právě tady si myslím spatřujeme Heideggerův útěk od těchto stavů do stavů zaujatého přemýšlení, které dávají zapomenout na bolestné stavy aktuálního Jsoucna, týkajícího se samotné osoby úzkost prožívající. Je však také možné, a to jsem z textu nepoznal, že úzkost, kterou autor neustále zmiňuje, znamená spíše úzkost z pochybování, nebo snad původně znamenala běžnou úzkost, takzvaný bezdůvodný strach z ničeho, ale postupem času, kdy se stávala předmětem studia, se proměnila v chápání úzkosti jako nejistoty z neznáma. Byl to snad přirozený důsledek faktu, že když určitou věc poznáte, přestanete se jí bát? Považuji to za možné, že v případě Heideggera mohlo být toto potenciální vysvobození důvodem jeho úvah. V těchto řádcích, jak já věřím, vychází autor přímo ze svých aktuálních a akutních pocitů: „Úzkost odvážlivce nestrpí, aby byla stavěna do protikladu k radosti či dokonce k pohodlnému uspokojení poklidného přežívání. Stojí – stranou takových protikladů - v tajném svazku s radostí a štědrostí tvořivé touhy.“ (cit. Heidegger)

„Být-tu znamená: držet se ve vyklonění do Ničeho. Tím, že se pobyt drží vykloněn do Ničeho, vykročil již vždy za jsoucno v celku. Toto vykročení za rámec jsoucna nazýváme transcendence.“ (cit. Heidegger) Tuto část knihy chápu jako vyložení existence v Jsoucnu jako právě vyjádření existence Jsoucna, jedině pokud přijmeme i možnost pomyslet na Nic. Kdyby to totiž nešlo, v podstatě by nás pouze unášel jakýsi proud událostí bez našeho přičinění. Neměli bychom žádnou osobnost ani vůli. Cítím to zejména z této autorovy věty: „Bez původní zřejmosti Ničeho - žádné bytí sebou a žádná svoboda.“

V jiné části textu vyjadřuje Heidegger toto: „Tím je v základních rysech prokázána výše uvedená teze: Nic je původem záporu, nikoli naopak. Je-li takto zlomena moc rozumu na poli tázání po Ničem a po bytí, pak je tím také rozhodnut osud vlády „logiky" ve filosofii. Idea „logiky" sama se rozkládá ve víru původnějšího tázání.“ Překonává rozumovou logiku tím, že závěry nepramení z člověka, nýbrž odjinud. Z ničeho, které je odkryto záporem.

Genialita onoho dotazování spočívá v jakémsi rozcestníku, v jakémsi základu, který nám umožní propracovat se ze světa klišé a povrchních pojmenování do základní, principiální roviny souvislostí.. K dočasné změně základních paradigmat, kdy nechápete slova v jejich životem zakódované imaginaci. Například bytost po určité době již nevnímáte jako představu fantastické postavy ze sci-fi knihy, ale spatříte ono slovo ve své prapůvodní hloubce. Bytost, tedy strukturální stav ve své kontinuální existenci. „Titul (metafyzika) byl později vyložen jako označení takového tázání, které je vykročením „za" (meta,, trans) jsoucno jako takové.“

Ve své knize se Heidegger vyjadřuje také ke společenskému úkolu vědy, i když spíše mimochodem: „Jen pokud věda existuje z metafyziky, je s to plnit stále znovu svůj bytostný úkol, který nespočívá v hromadění a pořádání vědomostí, nýbrž v odemykání celého prostoru pravdy o přírodě a dějinách, v odemykání, jež je třeba vždy znovu vykonat.“ pro mne bylo z Heideggerova díla celým a nejcennějším zjištěním, že člověk si prakticky vůbec neuvědomuje, že bere ono neexisující Nic s neskrývanou samozřejmostí, kdežto nad celkem Jsoucna neustále bádá všemi možnými prostředky. Nad Jsoucím pochybuje, kdežto Nic bere neměnné. Je Heideggerovým téměř hrdinstvím, že se jako jediný dokázal pustit do zkoumání pravého opaku věcí, které zkoumají všichni ostatní. A vlastně jim vůbec možnost zkoumat formálně umožnil. Že si vůbec uvědomil, že existuje opak samozřejmostí. Že věděl, že je možné si toto uvědomit. Díky němu jsem si teď uvědomil, že metafyzického je v lidské samozřejmosti mnoho. A právě pro to snad i já rád hledám v abstrakcích, jsem na filosofické fakultě, a nikoliv na například na ekonomické. A protože samotný závěr Heideggerovy práce je excelentní a nejlépe dokáže popsat autorovy pohnutky, končím právě jím: „Filosofie se dostává do chodu pouze zvláštním skokem vlastní existence do základních možností pobytu v celku. Pro tento skok je rozhodující: předně poskytnout prostor pro jsoucno v celku; dále uvolnit se do Ničeho, tzn. osvobodit se od model, které každý má a ke kterým se obvykle odplíží; a konečně nechat ono kymácení, které nám bere půdu pod nohama, aby nás vrhlo vždy zpět do základní otázky metafyziky, kterou si Nic samo vynucuje: Proč je vůbec jsoucno a ne spíše Nic?“

Zde bohužel nemůžu nechat svůj esej v nejvyšší myšlenkové gradaci ladem. Musím totiž zmínit fakt, že se v současné astrofyzice řeší prakticky shodný problém: kam se ztratila veškerá antihmota a celý vesmír zůstal „pouze“ z hmoty? Heidegger na tuto otázku možná odpovídá o několik desítek let dříve.

(fotografie z NASA)