Člověk by ani neřekl, že tu a tam stačí nastavit expozici na deset vteřin a lidé se změní v čirou energii. Zmizí v čase. Auta dosáhnou světelné rychlosti a jen tramvaje si dál povídají svým vděčným "víííííííůůů", tím uklidňujícím zvukem mocných energií mezi železnými koly a kolejemi. Člověk má hned zase pocit, že je všechno na světě v pořádku. A aby taky ne, když ono "vííííííůůů" slýchává od dětství. Od těch časů které spí kdesi vzadu v klidných, šedých osmdesátých létech. To byly jiné koleje. Ovšem tramvaje jsou tu stále tytéž..
Žádné komentáře:
Okomentovat