Prostě nám to nedalo. Mistrovství světa v Biathlonu tady na Moravě, to byla povinnost. A tak jsme s Petrem Veleckým vyrazili. Ale ne autem, pro instantní zážitek přímo do žíly a pak rychle zase hospitalizace domů, jak bývá u nás v ČR nedobrým zvykem již od převratu. Pěkně vlakem, s ostatními fans. A nemyslete si, oni totiž všichni ti zahraniční jezdí vlakem. Co jim také zbývá :-)? Tak například při cestě tam jsme seděli vedle rusů. Dokonce z Jekatěrinburgu, přímo vedle mě pak seděla krásná Ruska v kompletní sportovní kombinéze. A hádejte odkud - přímo z olympijské Sochi. (dokonce s ní mám krásně nepovedenou fotku :-) ) Tito fanoušci byli abstinenti. Jiní se však nedali zahanbit. Ježek tekl proudem, ale všichni byli tak nějak šťastní, žádné problémy, žádné výtržnosti. Ostatně šťastní se nám zdáli patrně proto, že jich bylo tak na devadesát procent z Norska - a kdo si spočítá medaile Norů na tomto šampionátu, rozhodně se jejich radosti a veselí nebude divit.
Bohužel, ani jeden ze dvou dnů naší návštěvy nezískaly naše barvy žádný cenný kov. Ale ani to nevadilo. Jednak jsme v obou dnech vedli, první den dokonce přes půl závodu, jednak atmosféra byla naprosto úžasná. A i když vedle vás stál někdo z druhého konce Evropy, fandili jste vy těm jim a oni těm vašim. No zimní biathlonová pohádka, co vám budu povídat. A nakonec bychom ani nemuseli jezdit na otočku domů. V nádražní hospodě se spolustolovník z nedaleké vlastní chalupy nabídl, že můžeme přespat u něj. Nabídky jsme nakonec nevyužili, ale až pojedeme na snowboard, jistě se ozveme. Tam, v hospůdce, kde ani nezvedli dočasně ceny piva (24,- Kč), tak tam se odehrálo snad jediné malé výtržnictví. Jeden z opilých mladíků (od nás samozřejmě :-) ) poněkud rušil, alespoň podle názoru pana vrchního, ostatní hosty troubením na fanouškovskou trumpetu. Nic strašného. A cestou zpět jsme jali handlovat a vyměnili jsme jednu láhev piva Bernard za dva odznáčky Ruhpolding 2013. Cenná trofej. Ihned skončil na mikině, hned vedle výročního odznaku DDR 25 let..
V neděli jsem pak prožíval pocit odloučení, když jsem již sledoval závody pouze v televizi. Prostě vás to vtáhne a nechce pustit. Tak už jsem jen v pondělí nastavil v naší hospodě automatické nahrávání všech záznamů, co bude Eurosport vysílat. Někde se přece musíme také objevit, vždyť jsme měli vlajky.. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat